Půl roku ve tmě...

Epi(b)log

2011-12-23T23:29:00.000Z

Jo, jsem doma! Konečně doma.

Sedím v autě před obchoďákem. S dědou.

"Skočíš mi koupit chleba?"

"Jasně!"

Beru si peníze a jdu dovnitř.

Proplétám se davem lidí směrem k pečivu, když tu najednou zahlédnu na zemi peněženku, která vypadla nic nevšimnuvšímu si pánovi.

Doběhnu k peněžence, shýbám se pro ní a v momentě, kdy se jí dotýkám prsty, do mě ze zadu vrazí mohutný chlápek s košíkem.

"Uhni, ty vole!"

Padám na zem. Evidentně jsem vzbudil dostatečný rozruch kolem mě a běží ke mně pán, který ztratil peněženku.

Usmívá se.

"Héééj! To je dobrý! Bych si toho nevšim! Hehe..."

Bere mi peněženku a bezeslova odchází.

Vstávám ze země.

"Jo, jsem doma! Konečně doma."

----------------------------------------

Krásně prožité vánoční svátky, přijmně strávené svátky v rodinném kruhu, či s vašimi přáteli a všeho dobrého do nového roku, hodně štěstí, lásky a pohody.

Takk fyrir!

2011-12-18T13:02:00.000Z

Tak a je to tady.

Ráno mi dala facku věta Zítra letím zpátky.

Po pokoji mám rozházené mé islandské střípky z půlročního bytí (většinou to jsou smradlavý ponožky) a je potřeba, je nějak zkompletovat a narvat do zavazadla.

Zbývá posledních pár rozloučení, poslední návštěva bazénu, poslední večere (všímejte si toho silně nenápadného odkazu na křesťanství) a poslední spánek!

Ve středu jsme já a Zuzka podnikli poslední výlet za hranice Reykjavíku. Když si několik měsíců užíváte islandskou přírodu, tak nejde přece odjet bez rozloučení. Nemůžete váš poslední víkend prosedět doma a nic nedělat. Je potřeba naposledy vytáhnout paty a užít si zasněžené islandské skvosty. ...a tak jsme se jeli podívat na výrobu islandské vodky! :)

A co myslíte? Budova byla asi tak velká jako naše chalupa, takže vysvětlení jak tu vyrábíme vodku trvalo asi pět minut a dalších 10 minut jsme si nadšeně prohlíželi různá kolečka a trubičky. nuda nuda šeď šeď, znáte to. Alespoň nám dali nějakou tu ochutnávku, což byl ostatně důvod, proč jsme tam jeli. Takže jsme si dali panáčka, pokecali se známými lidmi a jeli zpátky. Krásný to večer. :)

Zbytek týdne se stával většinou z neustálého loučení, objímání, mačkání, opakování vět typu Rád jsem tě poznal, Až pojedeš někdy do prahy, zastav se, můžeš přespat u mě. Až já pojedu do XX tak se taky zastavím.

Slzičky kapou celý týden, opustila mě už i jedna drahá spolubydlící, ale před odjezdem jsme stihli udělat poslední domácí grouppe foto! Tak abyste měli tušení, jaké slečny musely trpět mou společnost, přikládám naši fotku.

Je po půl sedmé a já místo balení si píšu svůj poslední příspěvek.

Poslední.

V posledních dílech většinou bývá nějaká rekapitulace, nebo souhrn, co? Achjo, tak jdeme na to!

V minulých příspěvcích Půl roku ve tmě jste četli:

Třítýdenní pobyt ve Westfjords v Núpuru na konci světa (Spánek je pro sraby, Pokoj 214, Niceland, Inspired by Iceland), dozvěděli jste se také, že většinou k obědu byla ryba. Ve druhé sérii Půl roku ve tmě , která se odehrává až do současnosti, jste měli možnost sledovat mé utrpení v Rekajvíku, zjistili jste, že Reykjavík je malý, že jím pořád ryby a že klíče se tu používají obráceně! Také jste byli svědky mé první nabídky k intimnímu sblížení a strachy jste trnuli u sledování dobrodružství mimo Reykjavík (Zlatý okruh, Snaefellnes, Jih a jihovýchod Islandu). Zažili jste šok, když mě Islanďani potetovali (pořád to nejde smejt!). Určitě jste se pobavili při mých osobních nezdarech, kdy jsem si vyrazil zuby, zažil francouzské faux paux a kdy se mi na nohu vyblila kočka. Společně jsme se nasmáli, poplakali, strachovali se, ale všechno krásné jednou končí, aby mohlo začít ještě něco mnohem krásnějšího.

Za dobu, kdy jsem internet spamoval svými příspěvky se ke dni 18.12.2011 můj blog zobrazil 3200x. Rád bych poděkoval všem 32 lidem, co neustále obnovovali stránku, aby mé ego bylo uspokojenou nečekaně velkou návštěvou.

Mezi nejčastější zdroje, díky kterým jste museli číst mé výplody, patří suveréně facebook, který je těsně stíhán tripod.bloguje.cz (Díky kluci!). Drtivou většinu mého publika tvořili lidé v České republice (přes 2000), dalších 770 zobrazení bylo provedeno na Islandu (Erasmáci šmírovali,co?). Mezi další země patří Švédsko (Ahoj Káťo), Spojené státy (Kdo to k*rva, je?), Slovensko (zdravíme bratry a sestry), Švýcarsko (Ahoj, Lucko), Španělsko (Si si, cerveza por favor?), Německo (alles Gute?) a poslední místo obsadilo Řecko (to už jsou na tom tak špatně, že musej číst muj blog? Hádám, že bych měl poděkovat Aničce za podporu:)).

97% zobrazení proběhlo v operačním systému Windows, ostatní potvory nedaly ani jedno procento, takže to nestojí ani za zmínku. Je ale vidět, že většina z vás používá prohlížeč Google Chrome (39%). Ostatní medailové pozice obsadil Firefox (27%) a Opera (16%).

Další údaje o návštěvnosti stránek si nechám pro sebe, jelikož jsou moc intimní a hodně o vás vypovídají (velikost spodní prádla, kdy chodíte spát a jaké máte kartáčky na zuby)

Myslím, že je patrné, že jsem na Erasmus nejel kvůli zážitkům z Islandu, ale aby si mé ego dokázalo,že na světě stále existují mameluci, co budou číst kdejaký ptákoviny.Hlavně jsem byl ale zvědavý, jaké operační systémy a prohlížeče používáte. Celou tu dobu jsem vás tajně pozoroval a nyní o vás vím dostatečné množství informací a můžu se tedy vrátit domu.

Dostal jsem vás, pusinky!

Těšte se, až se setkáme tváří v tvář! Já se těším!

A teď už snad jen:

Takk fyrir og sjáumst Ísland!

Nabít brokovnici a číhat!

2011-12-12T16:12:00.000Z

Ještě než se budu věnovat té brokovnici, mám tu menší vzkaz pro mé nejbližší:

Kdo z vás nejedl ovčí varlata, tak je u mě posera!

Jedná se o velmi dobrou pochutinu a rozhodně si na ní pochutnáte. Teda... minimálně si na ní budete pochutnávat do té doby, než zjistíte, co to vlastně jíte. Pak už to chce ven a přestane vám to chutnat. Ale jestliže někdy, až budete mít stádo ovcí, si budete chtít jednu zabít, rozhodně si uschovejte hlavičku a varlátka. Až budete potřebovat pomoct od Islanďana, tak se vám to hodí. A v žádném případě nevydloubávejte očičko, to je ta nejlepší část.

Po semestru stráveném na Islandu jsem objevil spoustu nových jídel, která bohužel sice nebyla pro mě většinou poživatelná, nicméně si myslím, že bych mohl zkusit založit televizní pořad S Islanďanem v kuchyni. Pokud byste měli zájem mě v tomto záměru podporovat, napište mi a já vám zašlu číslo mého bankovního účtu, kam mi následně můžete zasílat peníze potřebné na natáčení show :)

Dnes je to přesně jeden týden do odletu, máme tu čtyry hodiny světla a začíná nejdrsnější část roku. Islanďany čeká nemilosrdný čas - islandské vánoce!

Zapomeňte na Santu, Dědu Mráze, Ježíška. Zapomeňte na Vánoce plné pohody a odpočinku. Za celými Vánoci tu stojí trolkyně Grýla, která žije (aslespoň v oblasti Reykjavíku) v hoře Esja se svým manželem jménem Leppalúði a chytá zlobivé děti, které unáší k sobě domu a jí jejich dušené maso. Pokavaď jste nezlobili a přežili celý rok, čeká vás ještě zdrcující finiš, než se dostanete ke stromečku. Tahle ženská potvora má totiž 13 adoptivních "synů" (banda si říká Jólasveinar), kteří vás budou noc co noc okrádat. Takže si nabijte zbraně a jdu Vás s nimi seznámit.

Grýla Leppalúði

Jako první k Vám dorazí Stekkjastaur v noci 12. prosince. Milej chlapík, de facto neškodný. Jen se vkrade k vám domu a bude obtěžovat vaše ovce:) Bude na nich jezdit, skákat a jinak s nimi dovádět. Nakonec je může i ukrást, ale i kdyby je neukradl, buďme upřímní, kdo by chtěl mít doma nasraný ovce? Já teda ne:)

Třináctého prosince za vámi zaskočí Giljagaur, který se vám pokusí ukrást mléko! Den po něm očekávejte návštěvu od nejmenší potvory jménem Stúfur. Tenhle je skoro neškodný, maximálně ukradne pánve, aby z nich mohl sníst připálené jídlo. A jelikož nic nedělá, patří mezi nejoblíbenější potvory. Prej je malej a roztomilej :)

Další den vás navštíví Þvörusleikir, který vám olíže lžíce (a pravděpodobně i ukradne), patří mezi nejhubenější, aby se snáz vkradl do domu. Jeho velmi dobýr kamarád jménem Pottasleikir vám zase vylíže a vykrade zbytky jídla z hrnce, které si nejspíš nakonec i vezme. Další zloděj jídla se jmenuje Askasleikir, který 17. prosince leží pod vaší postelí a ukradne vám jídlo z misky (ještě v dobách pána prstenů měl každý seveřan jednu velkou dřevěnou misku, ze které jedl všechna jídla a ta miska se jmenovala askur, odtud název Askaleikir). Následující noc vás navštíví Hurðaskellir, který sice nekrade, ale celou noc běhá po bytě a mlátí dveřmi.

Skyrgámur, vám 19.12. ukradne skýr, což je neodborně řečeno islandský jogurt (http://en.wikipedia.org/wiki/Skyr). Bjúgnakrækir vám ukradne vaše chutné klobásky a párky! Gluggagægir není ani tak zloděj, jako bytost trpícím voyeurismem. Má silné brýle, dalekohled a špehuje vás přes okno. Ani se ale nezaměřuje na vás, ale spíš na věci, které by vám mohl ukrást, až budete spát. Podobný týpek se jmenuje Gáttaþefur, vyznačuje se abnormálně velkým nosem, kterým čichá skrz klíčovou dírku (patrně pátrá po vánočním chlebu laufabrauð http://en.wikipedia.org/wiki/Laufabrauð)

Další zlodějíček jménem Ketkrókur nosí s sebou dlouhý železný hák, pomocí kterého vám ukradne uzené maso, které máte v komoře. A jako poslední na štedrý večer přichází Kertasníkir, který vám ukradne svíčku. Na dnešní dobu to není nic moc, ale před pár stoletími bydlet někde ve Westfjords, být zapadaný sněhem a nemít světlo, to bych se šel asi oběsit vánocenevánoce!

Z dnešního pohledu se možná tahle banda jeví spíš jako skupinka neškodnejch úchyláků. Ale dříve, když jste neměli nic jiného, než pár ovcí a velmi málo jídla, tak jste to chtěli být vy, kdo vylíže zbytky z hrnce, kdo si zapálí svíčku, kdo bude jíst maso. Navíc v dnešní době, si pořídíte alarm, kamerový systém, senzory pohybu a pokud tyhle postavičky neviděly mission impossible, tak se k vám těžko dostanou. Ale dřív vám patrně nezbylo nic jiného, než si vzít zbraň a 13 dní v kuse nespat, abyste si uhlídali jídlo a světlo. Tomu říkám Vánoce, svátky pohody a míru.

PS: I když přežijete celé Vánoce, tak pokud jste nedostali jako dárek žádné nové oblečení, příjde za vámi vánoční kočka Jólakötturinn a ta vás stejně zabije!

PPS: Takže mi přejte pevné nervy, ať mi nic neukradnou, protože jídla je málo a peněz mám ještě méně. Jdu si nabrousit meče, nabít brokovnici, a když to tu do 19.12. nějak přežiju, tak hurá zpátky do Čech!!

PPPS: Islanďani tu maj i vánoční písničku na každej den!!! Ano, až tak moc kouzelní jsou:)

PPPPS: Všimli jste si, že jsem se zamiloval do Post Scriptum, a že to cpu do každého příspěvku?

PPPPPS: Já si toho všim až teď! :)

...a už mi tu visej, hovada tlustý!

2011-11-27T22:15:00.000Z

Omlouvám se za dlouhou odmlku, která se pravděpodobně o něco protáhne, jelikož je pár dní před zkouškama, mně stále zbývá zbývá sesmolit 20 stránek do pondělí a připravit se na úterní a páteční zkoušku. Takže následující týden na mě myslete 24/7 :)

Původně jsem tento příspěvek chtěl nazvaz: "První adventní", v Reykjavíku nasněžilo, město se obléklo do vánočního, já si vyrobil adventní věnec, zapálil první svíčku, lehl si do postele s knížkou a teplým čajem. No nemilujete to? Jenže...

...termíny pro odevzdání seminárek se začaly přibližovat a soutěží s termíny zkoušek, kdo u vás bude dřív. A tak chtě nechtě musím trávit první týden adventní v knihovně. Už to na náladě moc nepřidá. Navíc, jsme si mohli vyzdobit pokoje vánočními ozdobami, ale jelikož jsem byl celý den v knihovně a přišel až večer, tak všechny normální roztomilá světýlka byla rozebrána a na mě zbyly hnusný plastový svítící postavičky Santaklausů! ...Ježíšku , kde jsi?!

Jelikož jsem opravdu v časové tísni, tak se omlouvám za krátkost příspěvku, ale pokusím se to vynahradit pár fotkama.

Stejně je už zase tma a nic nemá cenu!

Chci nějaký světlo!

Světlo!

Áá!

PS: Chci míč! Kdybych měl míč, pinknul bych si a hned by byla nálada.

PPS: Odkaz na východ a západ slunce: http://www.timeanddate.com/worldclock/astronomy.html?n=211

PPPS: Webkamera :) http://www.inspiredbyiceland.com/icelandlive/#tjornin

Hallgrímskirkja, klenba

Hallgrímskirkja, klávesy a šlapátka

Hallgrímskirkja

1234

2011-11-21T01:00:00.001Z

1 týden bolest v zádech.

2 týdny před první zkouškou.

3 týdny do posledního týdne v Reykjavíku.

4 týdny do odjezdu!

I to hovno je islandský.

2011-11-12T19:59:00.001Z

Přijela za mnou Terezka. Její pobyt jsme si rozplánovali na dvě části. První část, jsme trávili v Reykjavíku.
Během této doby jsme:

1) pořádně prozkoumali celé město http://cs.wikipedia.org/wiki/Reykjav%C3%ADk

2) vyzkoušeli islandský noční život http://goscandinavia.about.com/od/scandinaviannightlife/qt/reykjaviknightl.htm

3) Ochutnali Pylsu http://icelandtravelblog.net/2011/the-pylsa/

4) Zašli na Björk http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=C9Scr7wcqKk

5)Rozbili naší paní domácí misku. Dobře, rozbil jsem ji já! http://www.ikea.com/cz/cs/catalog/products/20057057/

Aby Terezka neseděla pořád jen na zadku, rozhodl jsem se, že jí ukážu krásy islandské a vyvezu její pražský zadek někam do krajiny Mordoru.

Pochopitelně po prosluněném týdnu začalo pršet v momentě, kdy se naše zadky dotkly sedačky v autě. Díky bohu jsme cestou odchytli jednu ovci (Obrázek 1) a obětovali ji starým bohům (Obrázek 2 - obrázek odstraněn administrátory kvůli nevkusnosti), takže v momentě, kdy se naše zadky opět odlepily od sedačky, nebe se roztáhlo a přestalo pršet. Pokud se neroztáhlo, tak alespoň začalo sněžit, což přece jenom působí o něco lépe než déšť.

Obrázek 1

Přesto ale, alespoň v mém foťáku, bylo nadeštěno a nasněženo dostatečně a tak více jak půlka fotek poznala nemilosrdnou povahu tlačítka delete. Ale vzpomínky ve mne přetrvají navždycky (teda minimálně do 60ti let si věřím, je snad udržím, pak mě budou svévolně opouštět společně s močí). Takže počasí mohlo být horší, ale také podstatně lepší. Chvilkami jsme viděli opravdu hovno!

Přesto jsme cestou viděli 3929184183 vodopádů (v téhle zemi se všechno s vodou jmenuje vodopád; Návod pro kutili: zapněte si sprchy - máte váš vlastní domácí vodopád - heimafoss), o něco méně roztodivných skalních útvarů a dopravních značek, jednu velkou rozbouřenou vodu u útesů a jeden rybník, v němž plavali tak krásné kostky ledu, že to vypadalo jako plakát z reklamy na nejmenovaný černý nápoj sladko-kofeinové chuti (ta sladkost je relativní, například Coca-Cola Zero je prý bez cukru).

Pár ukázek za všechny:

Samozřejmě, když se daří, tak to někdo musí pokazit a překvapivě jsem za to mohl já. Špatně jsem si přečetl pradávnou islandskou knihu o magii a obětování zvířat a lidí. Díky tomu jsem si nevšiml, že černá ovce, odchycená za úplňku a obětovaná třetího dne jedenáctého měsíce zajistí příjemné počasí jen na dva dny. Takže třetí den, kdy mělo dojít k vyvrcholení dvoudenního přirodněneuvěřitelného výletu návštěvou Vestmanských ostrovů, začalo strašně pršet a po chvíli i sněžit. Takže jsme museli ostrovy vypustit a vydat se rychlostí 40km/h přes napadaný sníh zpět do Reykjavíku. Celou cestu nebylo nic vidět a jen stěží jsem odhadoval cestu a samozřejmě v Rvk svítilo sluníčko a na obloze ani mráček.

Výlet jsme tedy strávili propršeným a promračeným víkendem. Blízké krásy jsme sice viděli, ale výhled do dálky byl kvůli nulové viditelnosti limitován, což zdejší přírodě značně ubírá na kráse. Poslední den byl pak velmi černou tečkou, kdy nebylo vidět na dva metry. Sice jsme tedy poslední den (a někdy i v průběhu víkendu) viděli úplný hovno, tak i to hovno je islandský a je sakra krásný!

PS: Jestli máte zájem, můžete se podívat i na video z cesty:

PPS: Stihli jsme taky oslavit moje narozeniny, sice jsem nějak nebyl ve své kůži a tak jsem vydržel asi jen do dvou, ale i tak jsem si to náramně užil! Rád bych poděkoval všem, co mi popřáli a vzpomněli si. Největší dík však patří třem lidem, bez kterých bych si ty narozeniny zdaleka tak neužil a zdaleka bych se tak nepřejedl (napekli spoustu dobrot)! Děkuju:) ...a fotky jsou pro změnu opět od Zuzky :)))

Co je nového?

2011-11-06T20:41:00.001Z

Pár lidí si mi stěžovalo, že ve svých příspěvcích přináším nulové informace. Jen prázdně tlachám a nepíšu nic podstatného, z čeho by se člověk dozvěděl, jak tu žiju, co dělám, co se stalo apod.

Věc se má tak, že přece by vás nezajímalo, co mám k snídani (pokud ano tak v 90% snídám jen na rychlo zubní pastu, když dobíhám pozdě na přednášku), co jsem měl k obědu (o rybách jistě dobře víte) a co k večeři (jídlo je tu tak drahé a mé peníze tak omezené, že tři jídla denně si tu dovolí jen král). Dále by vás jistě nezajímalo, jak jsem každý den vstal, šel do školy na přednášku, dal si oběd, potkal spolužáky, promluvil s nimi o počasí a ekonomice a pak šel domu číst si/pracovat/koukat na film. Uznávám, že výjimečně (v pondělí, středa, pátek, sobota) se jde trošku zapolemizovat do hospody o reprodukčních procesech puffinů a jiných létavých potvor. Ale to vás přece taky nezajímá. Jen si představte, jak by to vypadalo

1.11.2011, Reykjavík

Tak jsem se dneska probudil rozespalej a zaspalej. Nestihl jsem se nasnídat a tak s polykáním zubní pasty vběhl na přednášku o 15minut později. Utrousil jsem svoje: "I'm so sorry," a šel si sednout. Psal jsem si poznámky. Po přednášce jsem šel na oběd. K obědu byla ryba. Po obědě jsem seděl s Petříkem a Irenkou a povídali si o počasí a ekonomické situaci v Bagdádu. Potom jsem šel domu, kde jsem si četl knížku o zvířátkách. K večeři jsem si namazal chlebík a dal si čaj. Den byl moc pěkný a těším se na zítřek, vstávám brzo do školy, tak snad nezaspím. Pac a pusu, váš ušáček Ondrášek! Mucky Mucky! :-*

Omlouvám se, ale tohle nééé. Jednak o mně budete vědět až moc věcí a jednak mi mé ego nedovolí si nerýpnout!

Ale teď vážně. Rád bych vám napsal nějakou důležitou informaci. Podělil se o své zážitky a nově nabyté zkušenosti. Ale ono se tu zkrátka neděje nic, co by vás zajímalo. Každý den je stejně stereotypní a nudný, každá noc je tmavá s nějakou tou polární září. Takže se omlouvám, že musíte číst moje výplody, ale prostě se tu nic neděje! Ale aspoň vám dám nějakou fotku ze záře, abyste neřekli. :-)

PS: Minulý týden jsem s Terezkou procestoval jih a část východu Islandu. A taky jsem si urazil dva přední zuby, musel jsem jít k zubaři a stálo to pět a půl tisíce, díky bohu mi to ale pojišťovna zaplatí.

Určitě vás zajímá, jak to dopadlo s tou kočkou.

2011-11-01T19:23:00.002Z

Po očištění boty jsem se odebral na přednášku, která byla tak neobyčejně nudná, že i ten největší učitelský uspávač hadů je vtipný komik oproti této dámě. Navíc celou svou lekci velmi pečlivě četla (spíše překoktávala) z papíru. Díky tomu jednak nezaregistrovala odcházející studenty (po přestávce tam bylo méně jak polovina studentů) a jednak si nevšimla, že její prezentace se věnuje úplně jinému tématu, než o kterém mluvila. Bohužel odpoutat oči od předem vykonstruovaných vět byl pro ni nadlidský úkol a tak po každých 7 větách jen zuřivě zmáčkla SPACE, aby přepla slide na prezentaci. Když jsem přednášku v půlce opustil, venku bylo zataženo a až do večera foukalo a pršelo. Zmoknul jsem asi čtyřikrát a měl zkaženou náladu. Neobyčejný den!

- SPACE -

Dneska vás tu unudím k smrti.

Žádné záživné a zářné zážitky.

Dneska ne.

Jen samé nudné kecy.

Takže vás varuji dopředu.

Jestli se chcete zasmát.

Tak dneska toto není místo pro vás.

- SPACE -

Měl jsem tu návštěvu. Pan M a paní L z té velké Evropy. Takže je to pravda. Za mořem nežijí jen obludy a monstra, ale i bytosti podobné lidem. Ti použivají velké železné orly, aby přeletěli slanou vodu a následně se kochali z islandské přírody (kochali znamená takřka 1000 fotek za pár dnů).

- SPACE -

Přestože podle přeběžných prognóz to vypadalo na fiaskovou návštěvu z důvodu mé vytíženosti, nakonec se mi povedlo pár věcí splnit v předstihu a pár úspěšně vyprokrastinovat do daleké budoucnosti, a tak jsme mohli podniknout krátký dvoudenní trip. Vyrazili jsme směr sever a po pár kilometrech jsme odbočili vlevo.

- SPACE -

Přespali jsme v nádherném městečku Stykkisholmur, který měl v té době zavřeno polovinu hostelů a zbylá polovina byla docela drahá. Vítězem se ale stala paní, která nabízela ubytování pro tři lidi za 18 000 ISK na noc. Když jsme ji okamžitě řekli, že je to moc a nemáme zájem, tak za náma vyběhla na příjezdovou cestu v teplákách a volala, jestli jsme rozuměli správně, že POUZE 18 000 ISK.

- SPACE -

Rozuměli jsme správně. A drahé to opravdu bylo. Ve vedlejším několika hvězdičkovém hotelu by nás noc stála 19 000 ISK snad i se snídaní. Nakonec jsme sehnali velmi levné ubytování, s příjemným landlordem a krásným pokojem. Za cena 8000 ISK za tři lidi. Zajímalo by mě, jestli u té ženské s 18ti tisíci někdy někdo přespával.

- SPACE -

Druhej den trošičku foukal větříček, ale to neubralo evropské návštěvě na odhodlání a explorování ostrova a tak jsem s nimi musel protrpět několik ufoukaných a propršených kilometrů. Já vím, že ta příroda je krásná, ale na googlu jsou fotky té krajiny v HD kvalitě, což je mnohem lepší rozlišení, než reálně viděný světa vašima očima a navíc při prohlížení těch fotek na vás neprší.

- SPACE -

Nakonec se ale výlet vydařil. Nezabil jsem je a oni statečně ignorovali moji naštvanou náladu a odráželi vražedný pohled úsměvem. Nezbylo mi nic jiného, než se s nimi po týdnu rozloučit a poslat je zpátky na větší ostrov. V pořádku tam doletěli a žijí šťastně až do smrti. Konec nudného příspěvku

- SPACE -

PS: Pokud se divíte, jak vím, že na druhé půlce přednášky byla méně než půlka lidí, tak je to kvůli zapomnětlivé peněžence, která nezaregistrovala, že jsem odešel dříve a svévolně si tam ležela pod židlí. Potvora.

Háskolí Íslands II: Neobyčejný den.

2011-10-26T14:49:00.000Z

Po týdnu propršeného a profoukaného počasí se udělá hezky. Sluníčko svítí, je pár příjemných stupňů nad nulou. Po osvěžujícím ranním kafíčku se vypravím volným tempem do školy. Je teplo, nádherně. Kačenky si plují po rybníčku, sportující lidé se místo odporného mračení, které je způsobeno obvyklým větrem a deštěm, usmívají.

I aut je méně, na silnici přecházím na červenou, není potřeba mačkat semafor, aby mi rozsvítil zelenou, jelikož nějaká milá paní mi sama od sebe zastaví, usměje se a dokonce mi zamává. Dobrá nálada graduje. Usmívám se.

Na oběd rýže s výbornou rybičkou. Celá hala je prosvětlená sluníčkem. Všichni si pochutnávají a užívají si klidného dne. Je tu méně hluku a dokonce i fronty na jídlo se zdají menší a oběd levnější.

Po obědě přecházím do jiné budovy na přednášku. Nespěchám. Mám spoustu času a je přeci tak krásně. Kupuji si kafe a sedám si s ním ven na dvorek, kde mě příjemně hřeje sluníčko. Vyndavám si muziku z uší a poslouchám jen slabé šumění větru.

Uslyším zamňoukání.

Z protějšího koutku ke mně běží ta nejroztomilejší kočička na celém ostrově.

Zamňouká.

Přitulí se.

Pohladím ji.

Zavrní...

...a poblije mi nohu.

Vegvísir

2011-10-19T18:06:00.000Z

V islandštině toto slovo znamená "ukazatel" nebo také "směrovka". V modernějším kulturním kontextu jej lze chápat také jako "runový kompas" nebo jako "vidět/najít cestu". Přestože je spojován s dobou vikingů, jeho odkaz najdeme až v 17 století v knize magie a zaklínadel "Galdrabók". Původ tohoto čarovného symbolu je obtížně zjistitelný. Do jisté míry je odvozený od středověké mystiky a renezančního okultismu, ale také má určité spojení se starověkými germánskými runami. Symbol měl pomoci nositeli neztratit se a najít správnou cenu. Ať už cestu životem, nebo cestu drsným islandským počasím. Vegvísir býval nejčastěji nakreslen na čele bojovníka.

Pardon, ale neměl jsem na to ty správný koule, abych si dal ten symbol na čelo, takže to mám permanentně namalovaný (čti vytetovaný) jen na ruce.

Jo, já vím!

2011-10-16T19:22:00.002Z

Dlouho jsem se neozval. Ale jsem konečně zpátky. Vyvěste sarkastické vlajky, zahrajte dánskou hymnu, nasaďte si brýle na čtení a hurá do dalšího příspěvku.

Co se stalo za tu dobu nového? Zjistil jsem, že učení je vážně na nic. Člověk se učí přes týden, čte, pracuje a pak ten test dopadne stejně špatně. Takže pro příště zůstávám u mého oblíbeného opisování. :)) Já ti Islande ukážu, jak se podvádí v Čechách! Kromě jednoho zkaženého testu jsem vyplodil jednu krátkou esej, na zdrcující kritiku stále čekám. Takže vám nemohu dopřát další škodolibou radost z mého nezdaru. Inu, když si člověk zahrává s trpělivostí islandského ducha a pořád ho pomlouvá, tak zákonitě na to musí jednou doplatit. Ale to bych nebyl já, abych si po nevydařeném týdnu ještě víc nerejpnul.

1) Setkání s Yoko "Nemám ráda Beatles" Ono.

Předem se omlouvám všem hipízáckejm člověkum, kteří se milují, chtějí lásku a mír na zemi a všem příznivcům šílené a bláznivé tety Yoko Ono. Tato ježibaba přijela do Reykjavíku rozsvítit svůj maják míru (Imagine Peace Tower). Omlouvám se, jestli v této pani se skrývá nějaká hluboká myšlenka, nějaké zářné poselství, které jednou sestrojí ufo a odnese nás na mars, kde budeme žít v míru, lásce, nazí plodíc děti a kouřit trávu, ale proč se proboha musí přiživovat na slávě Johna Lennona? Nejenže kvůli ní už Beatles nic nezahrajou (i kdyby byli všichni na živu. Nezastřelila ho nakonec ona?), ale žít z jeho slávy, slov a ještě rozsvěcovat nějaký obří světla ve znamení míru, aby oslavila narozeniny svýho manžela, to moc nechňápu. Prosím vás, moji nejbližší, až umřu, nechte mě v klidu se reinkarnovat. Žádný velkolepé oslavy s mýma písničkama a žádný rozsvicování světel! Vypadá to sice hezky, ale víte, kolik to musí žrát elektřiny?! Inu, mír je důležitej, ale peníze budeme rozhazovat, co to jde (jestli mi někdo napíšete, že to je na solární panely a náklady jsou nulové, tak mě naštvete!).

Dokonce nám tam četla básničku. Pokud byste se chtěli naučit psát tak kvalitní básně jako Ona, teda Ono, tak stačí napsat pár vět ve stylu miluju vás, milujete mne, milujeme se navzájem, chceme mír apod. nezapomeňte, že se to za žádnou cenu nesmí rýmovat! Volný verš je totiž mnohem více kůl a bez něj to není Ono.

2) Iceland Airvawes

Označení "kulturní barbar" dostalo zcela nový rozměr po návštěvě hudebního festivalu. Sice pozvou dvěstěpadesát miliard kapel, takže dražší lístek se jeví hned levnějším. Jenže pak do poslední chvíle čekají s rozpisem, kdy a kde bude hrát která kapela. Dobře vědí proč. Z rozpisu zjistíte, že kapely hrajou zhruba na 10 místech. V jednu hodinu teda hraje 10 kapel, což značně snižuje počet umělců, které jste chtěli vidět. Pak zjistíte, že spoustu kapel hraje 40minut (!!!). Což znamená tak 30 minut kvůli ladění. Takže mnohdy stihnou zahrát 6-7 písniček a jdou z pódia. A co víc, islanďanům to nevadí. Jednak, alespoň co jsem pochopil z pozorování (antropolog se nezapře), tak to berou formou odškrtávání (tuhle kapelu jsem viděl, check!) a také to berou jako každý klasický víkend pojď Kájo, jdeme se opít jako dycky, jen teď nám k tomu zahrá nějaká živá skupinu, hustý co? Protože islanďani tam stojej, povídaj si, telefonujou, hledaj kamarády apod. Přitom neustále někam chodí, takže nemáte šanci si koncert pořádně vychutnat jak po vizuální stránce, tak po tý druhý (tu jak vnímáte ušima). Áááááách, to je úleva si konečně pořádně postěžovat :)

Tak mě napadá, až přijede znovu do Prahy Roger Waters, neuděláme třídní sraz v O2 Aréně? Mohli bysme pokecat za zvuku kvalitní hudby.

3) Sinéad O'connor.

Byl jsem na jejím koncertě!

Akustické kytary!

Při svíčkách!

V kostele!

Bomba!

Jestli nevíte, kdo to je:

4) Tři

Za celé období, co jsem tady, jsem měl jediné tři týdny, kdy jsem chtěl mít volno a čas. První týden byl filmový festival, druhý týden hudební festival a třetí, až přijede ta moje ochechule. Jediné tři týdny v celém semestru, kdy jsme chtěl mít klid. Víte, jak to dopadlo? Přímo do půli filmového festivalu mi dali jeden test, druhý test jsem dělal v průběhu hudebního a k tomu jsem psal esej, no a nakonec až přijede Tereza, tak mám prezentaci. Universita dostává plný počet bodů za přesný zásah! Loď potopena. 1:0 pro ni.

5) O mně

Prej sem vůbec nepíšu, jak jsem mám! Mám se fajn a bolí mě záda.

6) Boží slovo na závěr

Všimli jste si, že jsem nepoužil ani jedno sprostý slovo?:) Také vás to mrzí? Tak abych vám dokázal, že vás všechny miluju a udělám pro mír a lásku na této planetě všechno, tak to máte mít...

!PRDEL!

PS: Milá Yoko Ono, jestli si tohle budeš někdy číst. Nauč se anglicky, neskládej básně a přestaň šišlat! Imagine, you can be normal!

Já vůl si koupil vonnou svíčku...

2011-10-06T15:46:00.000Z

...a teď mi to tu smrdí v pokoji. Někdy se prostě nedaří a pak děláte holt věci, kterých později litujete. Já bejt třeba Islanďan, tak lituju toho, že jsem ve svým bytě neudělal normální otevírací okna, kterýma by ten hnus šel vyvětrat!!!

99,999999999% procent těch jejich vikingskejch obydlí nemá totiž otevírací okna! Jen jakýsi náznak pootevření vrchního mini-okénka. V kombinaci s tenkými zdmi a obráceným zámkem, to dělá velmi vražednou past pro pozdě domu chodící opilce.

1) Nemůžete se dostat domu, kvůli tomu blbýmu zámku. Pak, když už se člověk dostane na chodbu, musí otevřít ještě jedny dveře, kde ho čeká stejná překážka, na kterou ovšem cestou od hlavních dveří zapomněl. Musí tedy absolvovat stejný souboj, který je navíc okořeněn a další prekérní problém. Musí se použít ten DRUHEJ KLÍČ!!!

2) Po úspěšném překonání všech nástrah nepřítele dochází většinou k vykonání všelijakých důležitých potřeb (ať už hygienických, či jídlových), při kterých dochází k nebezpečí probuzení ostatních členů domácnosti. Člověk se tak musí pohybovat rychle, obezřetně a tiše jako myš, aby nikoho nevzbudil. Neřekli byste, jakou ránu udělá střet opilé myši s ledničkou.

3) ...jako třešnička na závěr se pak člověk druhý den ráno probudí ve svém smrdutém pokoji, který se snaží celý den pracně vyvětrat, aby pak večer přišel domu do krásně voňavého pokoje a jako idiot si zapálil smradlavou svíčku. Občas se prostě nedaří.

No. Ale zpátky k serioznějšímu tématu. Jak se to říká: Amerika je země splněných snů? V Americe jsem nikdy nebyl a k tomu, abych si splnil alespoň jeden ze svých životních snů mi stačí evidentně Island. Kromě toho bohatství a slávy jsem si vždycky chtěl najít svého dvojníka. Přece nemůžu být originál :) Konečně, se mi to tedy povedlo.

Najít si dvojníka: Check!

Pokud by někdo toužil vidět, jak vypadá moje hudební alter ego, můžete se podívat na interview o mé muzice. Jukněte na episodu 4 a čas 6:10. Bohužel jsem musel mluvit islandsky a dali mi tam jen anglický titulky, takže se omlouvám, ale někteří tomu nebudete rozumět: http://sir.is/Sleepless_In_Reykjavik/Sleepless_WEB_TV.html

Jo a jinak mám za sebou první test, další na mě čeká příštítýden. Samozřejmě si vyučující nemohli vybral lepší datum, než dát test v termínu, kdy se v Reykjavíku koná hudební festival Iceland Airwaves. No hnus prostě. Pak mě čeká čeká prezentace, odevzdání projektu, další test a spoustu jiných hnusných školních věcí. Nějak se mi ty odložené věci začínají hromadit. Asi bych měl začít něco dělat a zbytečně to neodkládat.

Začnu hned zítra!

Háskolí Íslands I: Šneci

2011-10-02T19:22:00.000Z

Pomalost Islanďanů nezná hranic. Jsou ochotný závodit, kdo bude pomalejší v pomalé chůzi během pomalé cesty na oběd. Kolikrát vás to stojí pěkné nervy než se konečně procpete přes všechny šneky, sloupy, stojící figuríny, modelky, telefonisty, filozofy (jen tak stojí a přemýšlí) a lidi, kteří mají úchvatnou schopnost se zastavit bez sebemenší příčiny a zůstat stát na místě několik sekund, aby si pak uvědomili, že nechtěj jíst, ale kouřit, na oběd. Chtěl bych je vidět v Praze! Tam než by si došli pro oběd, tak by už byla vyprodaná večeře! Šneci.

Prejžejotyvole!

2011-09-30T20:00:00.000Z

Prej tu jsem už dva měsíce, vole!

Tak teda jupíííí!

díky Zuzce

fotku.

Faux paux po francouzsku na Islandu

2011-09-28T18:12:00.001Z

Tak jsme tuhle byli na exkurzi v původních a nedotčených vikingských obydlích (všechno to jsou repliky) a na závěr jsme jen tak postávali a s pár lidma se bavili o nesmrtelnosti a pivu, když ke mně přistoupila do té doby opuštěná slečna, která se držela opodál a s nikým se nedružila. Sjela mě milým pohledem, usmála se a pak se milým hláskem zeptala, odkud z Francie jsem. Po trapném vysvětlení, že nejsem z Francie ale Čech, se omluvila se slovy, že podle oblečení (!!!) usoudila, že jsem z Francie.

Nastalo trapné ticho. Všichni na nás dva koukali. Atmosféra houstla a já se rozhodl zachránit situaci.

"Nooo, sice nejsem z Francie," řekl jsem, "ale umím říct tu slavnou větu..." A sdělil jsem jí ve francouzštině větu Jsem tvůj otec, Luku. Doteď usmívající se dívce zmizel úsměv, zamračila se a ledově pronesla: "To není slavná věta." Kamarád ze Švédska se mě pokusil zachránit: "Ale je! Je to slavná věta. Je ze Star Wars."

"Ne, není slavná!" Přejela mě pohledem, který jasně říkal, že na rande se mnou dneska nepůjde, otočila se zády a odešla.

Chtěl jsem za ní ještě něco zavolat, abych se uvedl v lepším světle. Ale jediné co ještě francouzsky umím, je: "Voulez-vous coucher avec moi?" Tak jsem radši držel hubu a užíval si pocit svého prvního francouzského Faux Paux na Islandu.

Díky bohu je momentálně v Reykjavíku mezinárodní filmový festival, takže před dalšími faux paux se můžu schovávat v kinosále. Ale pokud bych ho chtěl snad vyhledávat, nejlepší by bylo se dnes večer zúčastnit úchvatné Traffic Light Party.

Kouzlo celé párty spočívá v tom, že jestli jste zadaní, vezmete si červené tričko, jestli volní, vezmete si zelené a jestli nemáte tušení, tak si vezmete žluté. Přijde mi to jako nádherná ukázka veřejného vábení samců a samiček před večerním pářením. Jinými slovy se na jednom patře bude mačkat několik zelenejch žabáků, kteří se budou předhánět, kdo je víc zelenější. Po několika hodinové kompetici si ti nejúspěšnější samci vyberou své nejzelenější samičky a odvedou domů. Zajímá mě, kolik lidí tam bude v červeném a ke kolika interakcím s nimi dojde. Tipuju, že budou sedět stranou a nikdo o ně nebude mít zájem. Hrdinou večera se stane červený žabák, který se převleče do zeleného!

Úchvatná událost.

Přemejšlím, že si na sebe vezmu hnědé tričko značící seru na vás a půjdu na film.

Kvak!

PS: Jak jste si asi všimli, Reykjavík má i krásné graffiti :)

Réttir a Zlatý okruh - video

2011-09-20T18:21:00.000Z

Tady máte nejnovější trhák tohoto roku. Autorova nová tvorba je hodně poznamenaná jeho raným obdobím. Kromě první části, kde můžete vidět takřka fotogenickou islandskou krajinu, film obsahuje i druhou část, kde se autor věnuje především problematice natáčení gejzírů. Téma je to velmi čerstvé a nové a není o něm mnoho materiálu. Režiséra tak můžeme považovat za průkopníka v gejzírovské dokumentaristice. Sám režisér na premiéře tohoto snímku uznal, že netušil, do čeho pustil a málem toho také litoval, jelikož stál několik dní a nocí v mrazu, aby ukořistil alespoň nějaký použitelný záběr. Na závěr bych vám chtěl sdělit jeho slova o samotných gejzírech: "Větší přírodní svině jsem v životě neviděl!". Hezkou zábavu.

(Pro lepší kvalitu nezapomeňte jít na youtube:)) )

To je moje ovce, vole!

2011-09-19T19:32:00.000Z

Věc se má tak. Občas když se snažíte z normálních a příjemných věcí udělat vtipné blbiny, po chvíli se z vás samotnýho stane blbec a mnohdy to není ani vtipný.

V sobotu jsme konečně vyrazili na minule zmiňovaný turistický okruh plus za pánem s ovečkama. Zde se vám musím omluvit za mystifikaci. Nebyl to pán s ovečkama, ale hned několik pánů.

Réttir, jak se tomu tady říká, je evidentně hodně starý rituál, při kterém se třídí ovce. Ovce se totiž pasou všechny dohromady na státních pozemcích, takže se promíchávají ovce od pana X s ovcemi pana Y. Nežijou na vyhraničených územích, jak to na mne působilo ve Westfjords a jak jsem vám mylně informoval. Žijí si všichni dohromady. Sdílí společně záchod, jídlo i milence a milenky. Na konci léta se naženou na speciální místo, kde se poté třídí k původním pánům, kteří si je odvezou k sobě na farmu. Prostor, kde se toto celé odehrává bychom mohli rozdělit na dvě části. Jedna část funguje jako prostor, kde se nechávají koně, na kterých přijeli lidé a ovce, které čekají, než je převedou do druhé části. Zde jsou ovce postaveny do centrálního kruhu, ze kterého paprsčitě vybíhají jednotlivé úzké a dlouhé výběhy. Každý výběh pak vlastní jeden farmář a z centrálního kruhu se snaží ulovit vlastní ovci a zahnat ji do svého výběhu a poté všechny své sesbírané kousky odvézt domu. Strávili jsme zde dostatečně dlouhou dobu, abychom si mohli vychutnat atmosféru této obrovské události. Někteří chytali ovce, někteří antropologicky pozorovaly tento nevídaný rituál ...

...a někteří se dost nudili. Protože dvě a půl hodiny je opravdu dlouhá doba, zvlášť, když si to projdete za 10 minut. A tak si říkám, bylo nutný vyhodit spoustu tisíc za letenku, letět několik tisíc kilometrů abych viděl ovci! Bylo to nutný? A když už mi ji ukážete, musím na ni koukat přes dvě hodiny? Ovce se nají z trávy a vysere se, kde se ji zlíbí. Ale že byste tam někam postavili záchody pro dvounohé organismy? Ne!

Po vyčerpávajících dvou hodinách, které by hrozné také proto, že jsme vyjížděli v osm hodin ráno (nevím, proč tyto univerzitní tripy začínají uprostřed noci, ale nelíbí se mi to!), jsme se rozjeli k návštěvě vodopáda (už zase, jakoby tu nebylo nic jiného, než samý vodopádi). A zde, jelikož to bylo o dost zajímavější místo o dost větší rozloze, jsme pochopitelně dostali méně času. Překvapivě to ale stačilo na pokochání se krajinou, zakoupení suvenýru a odskočení si na vytoužený záchod.

Charakteristika: Vodápadi se vyznačují tím, že se jedná o hodně vody, která se po několika metrech tečení náhle proboří a padá několik metrů dolu. Při pádu nabírá bílou barvu a po dopadu šumí a pění a mrholí. Pak se trošku uklidní a teče dál. Kdo jste si někdy napouštěl vodu ve vaně, dokážete si efekt padající vody dobře představit (funguje to i pro sprchu). Jen tady v přírodě je té vody krapet víc a prý lepšímu dojmu napomáhá i ta magická příroda (šutry, skály, mech).

Spokojeně a vymočeně jsme tedy mohli pokračovat na další zastávku, kterou představovaly gejzíry.

Charakteristika: Typické pro gejzíry je, že dají fakt špatně vyfotit i natáčet. Takže tu nemám žádnou jejich fotku. Ale není na tom nic extra, prostě kaluž horké čmoudící vody, která jednou za čas vybouchne do výšky několika desítek metrů. Nic moc, co? Až budete zalejvat zahrádku, zvedněte hadici kolmo k obloze a sledujte proud vody, dosáhnete podobného efektu (pánové, vy téhož můžete dosáhnout pokud půjdete na malou v přírodě. Doma bych to nezkoušel).

Po gejzírech jsme se vypravili do národního parku Þingvellir. Magické, kouzelné, úchvatné místo, které jsme si mohli projít a pokochat se tak zblízka nádhernou krajinou a bla bla bla...Prostě kýče přírodní!

Charakteristika: Už jsem tu byl. Sice jen nahoře na vyhlídce, kde jsem remcal, že si to nemůžeme projít, ale stejně!

Přestože mi patrně nebudete věřit, jednalo se o jeden z nejlepších výletů, co jsem tu zažil. Možná díky těm dlouhým časům na jednotlivých zastávkách, kdy měl člověk dostatek času si to všechno krásně vychutnat:)

Jo a s těma gejzírama... Sice jdou těžce vyfotit a těžce natočit. Přesto jsem pár záběrů získal a sestříhal dlouhatananananánské video. Jen je tu pomalý upload, takže se na něj můžete patrně těšit až zítra. Mějte se krásně moji milí, přeji hezký zbytek večera a doufám, že si příší týden nezapomenete zapnout opět náš pořad Půl roku ve tmě. Loučí se s vámi Ondřej Věnek Vysopal a těším se příště napřečtenou!

Teda bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát...

2011-09-15T18:12:00.001Z

...a přesto jsem to viděl třikrát a bude-li příležitost, uvidím to mile rád ještě stokrát.

(foto by Zuzka Kohútová)

Bohužel, mi foťák moc nebere tyhle rozpodivné nebeské tvary, musím si vypomoci fotkami od ostatních :) ...Patrně není chyba ve foťáku, ale nějak to neumím asi pořádně zmáčknout.

Pomalu ale jistě se blížím k půlce svého pobytu, peněz rychle a jistě ubývá. Sluníčko už patrně odešlo na odpočinek. Den se zkracuje. Zvedá se vítr. Začíná pršet. Možná čtete jeden z posledních článků, které ještě neobsahují depresivní prvky. Ale tipuju, že má emo éra začne co nevidět a pak se těšte.

Místo mě ale deprese zasáhla patrně nějakého islandského boha, jelikož se kromě počasí, začíná kazit i všechno ostatní. V pátek jsme měli jet na Science Trip k nějakému tuzemskému operátorovi, který měl být zakončen nějakým pěkným mini rautem:) Bohužel trip byl zrušen, už si nepamatuju přesně proč. Následující den jsme měli s universitou absolvovat jednu turistickou jízdu za krásnou islandskou krajinou. Bohužel v ceně je i návštěva pána s ovcema.

Ovečky zde mají krásný život. Přes léto "volně" pobíhají po obrovských pozemcích, které jsou někdy ohraničeny drátem, někde skálou, jinde potokem, takže na první pohled to působí, že ovce opravdu mají 100% volnost. Sice tomu tak není, ale i tak mají na české poměry mnohem více místa a prostor k rozvoji ovčích vlastností (žrát, srát, spát). Ovce se tak potulují několik měsíců v přírodě a před zimou jejich páníček pro ně pošle taxík a odveze si je k sobě pod střechu, aby tam přečkaly zimu, případně některé zabije a sní, nebo některé oholí a udělá si lopapeysu (http://en.wikipedia.org/wiki/Lopapeysa), úžasný islandský svetr, který kouše a je sakra drahej! Občas se může stát, pouze jen v ojedinělých případech, že ten pan majitel oveček nestihne své ovečky nahnat včas do svého ovčína. No a to se právě stálo nám.

Takže po zrušení dvou výletů jsem se po právu cítil být silně nepoznamenán isladskou přírodou, kulturou a novými zážitky. A tak jsem se v návalu paniky, že tento víkend neuvidím nic nového přihlásil na pozorování velryb. Podle plakátu a reklam, které potkáváte na každém kroku se jedná o nevšední zážitek, kdy vám velryby skáčou přes loď, delfíni jim k tomu zpívaj a mořské panny hrají na housle rockové melodie. No kdo by to nechtěl zažít? Jelikož se jedná o seriózní firmy, které nechtějí ošidit zákazníka, tak si poctivě vedou deníček, kde zaznamenávají každý výlet, co se vidělo a co se stalo.Jelikož můj sloh a stylistická úroven postrádá často pozitivní prvky a momenty, ze kterých čiší nadšení, rád bych vám nejprve dopřál volný překlad jejich oficiálního deníku:

Tour v 13:00: Znovu jsme na plavbu měli nádherné počasí a krásně klidné moře. Trvalo nám déle, než jsme něco uviděli, ale nakonec jsme dostali zprávu od jiné lodí ohledně Delfínu bělonosých (plískavice bělonosá pozn. red.) a brzy jsme je uviděli. Asi sedm jich plavalo kolem lodi a hráli si u nás a užívali si vln od lodi. Pak jsme se rozhodli je opustit, jelikož v okolí bylo spoustu lodí. Odpojili jsme se tedy a sami jsme pokračovali v plavbě a pak jsme zahlédli výdech plejtváka malého nedaleko od nás a rozjeli se tím směrem, ale pak jsme uviděli Sviňuchy, které byly blízko a dobře viditelné, takže jsme se zaměřili na ně. Ale tím pádem jsme ztratili stopu po plejtvákovi a pak už byl čas se vydat zpátky do přístavu. Nakonec jsme tedy měli velmi pěkný výlet.

A teď si prosím přečtěte mou nihilistickou a pravdivou verzi:

Výlet je většinou tříhodinový, přičemž takových 40 minut vám zabere jen cesta od přístavu do oblasti, kde můžete pozorovat ty velryby, jak skáčou a dělaj přemety. Sice svítilo sluníčko, ale foukal hnusnej vítr a na moři bylo docela zima. Cestou jsme byli poučeni, co dělat, když se loď potopí a jak poznáme, že jsou na místě velryby. Měli jsme hledat hejno ptáků, které se krmí. Na takovémto místě je většinou nějakej ten velryb. Když jsme přijeli na místo, nikde nebyl žádnej pták. Tak jsme tam strašně dlouho stáli, občas popojeli a když jsme zahlédli nějakého ptáka, tak jen seděl na vodě a koukal na nás, co tam provádíme. Pak nám díky bohu zavolala konkurenční společnost, že jsme na blbém místě a musím k nim, že tam jsou delfíni. Usínající spolunávštěvníci hned ožili, bohužel ne nadšením. Většinou kolem mě se ozývali reakce: "Nechceme vidět blbý delfíny, chceme velrybu." Neměli jsme ale na výběr a přece jenom i delfín je lepší, než nic. Tak jsme se spokojili s pár delfínama, který si nehráli kolem naší lodi, jak nadšeně informavala vedoucí naší epedice, ale naopak utíkali před lidmi, co jim síly stačili a tak za chvíli jsme zůstali jen my a asi 4 další lodě. Což byl hned důvod, proč nevidíme žádná zvířata, jak nám vysvětlila vedoucí. Rozjeli jsme se tedy opačným směrem, než jeli ostatní lodě a doufali, že něco uvidíme. Dlouhé cestování bylo občas doprovázeno komentářem naší tutorky. Bohužel místo přerušení typu: "tááákžě, když se podíváte doleva vidíte vznášející se velrybu" se objevovaly komentáře: "táááákže, asi si říkáte, kolik je vlastně typů velryb...." apod. Po dlouhé době, ale najednou vykřikla, že zahlídla nádech plejtváka a loď se tedy rozjela plnou parou vpřed (pochopitelně nikdo jiný nic neviděl). Během divoké jízdy se v dáli objevilo opět něco jako delfín, párkrát to skočilo a zmizelo. Asi po 30ti minutách stíhání bludného plejtváka nám tutorka oznámila, že už vypršel čas a musíme se vrátit domu. Cesta nám prý zabere hodinu a prý možná něco cestou uvidíme. Viděli jsme hovno.

V sobotu mám jet na ten pověstný turistický okruh, doufám, že ten pán už si sesbíral svoje milované ovečky a bude nějaká sranda. Počasí nám má přát. Měly by být nízké teploty, vítr a déšť.

Příští Erasmus jedu na Mallorcu.

:-)

PS: K obědu jsem měl rybu.

Island, země bez kocovin.

2011-09-06T16:16:00.000Z

Ano. Už zase další článek. Připravte se na utrpení, neboť ve mne zaškubalo básnické střevo.Byl to ale planý poplach. Díkybohu. Ale řekl jsem si, že když už jsem při tom škubání musel trpět já, nechám trpět i vás a dopřeju vám i chvilku mé poezie. Nemám vás totiž rád! :)

V sobotu jsem si dopřál pořádnou dávku adrenalinu a zakoupil si výlet na druhý největší ledovec na Islandu Langjökull. Bohužel adrenalin v podobě lezení po zmzrlém sněhu, zdolávání propastí, zachraňování životů se nedostavil. Pravděpodobně jsem si totiž zakoupil výlet pro důchodce, obézní lidi, či ruské bohatýry apod. Zkrátka pro ty, kteří neradi chodí a místo toho si radši vozí tu svoji prdel v autobusech a na hezkých místech vylezou ven, udělají tři fotky a jedou dál. V tomto duchu se udál celý náš trip.

V 9:00 byl sraz před školou. Nechápu, proč ty srazy dávaj uprostřed noci, kdy normální lidé ještě spí. Tento čas je zabiják, i když jdu spát brzo, natož když večer předtím se koná první officiální seznamovací párty. A tak jste velmi dobře mohli na rozesplých tvářích s několika kruhy pod každým okem snadno uhodnou, kdy šel dotyčný člověk spát.

...

Zde menší odbočka.

Ať piju, co piju,

bez kocovinu tu žiju.

Ale vážně. Ráno trpím jen nedostatkem spánku. Žádná kocovina.

Ať už vypiju spoustu piva, nebo listr vína.

Tečka.

...

A tak se tedy proměnila první část našeho výletu čistě ve spací soutěž. A jelikož i spánek je dost náročný a vyžaduje přestávky, řidič autbusu nám dopřál hned dvě. První se konala u nějaké horké vody. Určitě má nějaký zajímavý název, který se váže k nějaké ještě zajímavější historce, při které někdo zemřel a teď tam straší jeho duch, ale promiňte mi mou opětovnou kulturní ignoranci, prostě jsem byl rozespalej a neměl jsem ponětí, co nám o tom řikaj. Naštěstí jsem stihnul udělat nějakou tu fotku a dokolíbat se zpět do autubusu a opět sladce usnout.

Na druhou zastávku už jsem víceméně dohnal svůj spánkový deficit a tak se mohl dozvědět, že Barnafoss (Dětské vodopády) se jmenují podle nějaké smrti dvou dětí, kteří byli sami doma, a když se rodiče vrátili, tak našli jen jejich stopy vedoucí k vodopádum. Všímáte si, jak je Island plný romantiky?:)

Po těchto dvou zastávkách a vydatném spánku jsme konečně dorazili k ledovci, kde nás místo nějaké pěší tůry, čekal pouze přestup do jiného "autobusu", který nás pak vozil po ledovci. Trasa mezi jedním autobusem a ledovcovým truckem byla asi 20m a jednalo se o nejdelší vzálenost, kterou jsme ten den ušli. Ledovcové vozítko nás pak odvezlo přímo na vrchol ledovce, kde jsme stáli dvacet minut v neuvěřitelně husté mlze na území vyhraničeném žlutými tyčkami a nemohli se hnout dále. Po nekonečných 15ti minutách jsme mohli nalézt zpátky do auta a jeli jsme zpět. Cestou jsme se však ještě zastavili někde v půli ledovce, kde jsme mohli ochutnat vodu z říčky, která tam po ledovci tekla. Když si dáte vodu z kohoutku na chvíli do mrazáku, dosáhnete stejného výsledku :))

Po návratu z ledovce nás posadili do našeho spacího autobusu a vezli zpět do Reykjavíku s tím, že uděláme zastávku v národním parku Þingvellir (http://cs.wikipedia.org/wiki/Þingvellir), ani zde nám však nedovolili žádnou procházku, pouze nás vyhodili u vyhlídky a dostali jsme opět 15minut na vyfocení. Hurá! :) Kromě fotek jsem stihnul na každé zastávce natočit i pár věcí, tak když můžete mít náladu, jukněte na video:)

Do Reykjavíku jsme se vrátili něco po sedmé hodině a já byl více unavený než před odjezdem. Tyto spací výlety jsou sakra náročné!

(Pro ty, co možná neumí s videama (ahoj mami), když na to video kliknete, tak se dostanete na youtube a tam si můžete v pravém dolním rohu i zvlepšit kvalitu)

...a klíče se tu pužívaj obráceně!

2011-09-05T15:59:00.001Z

Modelová situace:

Normálně jdete domu, dali jste si pár piv v hospodě, chcete se dostat do bytu, ale nejste schopný odemknout.

Možnosti:

a) Jste tak moc na mol, že se nedokážete strčit klíč do zámku, natož odemknout.

b) Jste na Islandu.

(Řešení naleznete na konci článku.)

Tak prej už je za mnou první měsíc pobytu na islandu a také první týden ve škole. Zatím jsem byl jen na 2 předmětech ze 4, jelikož zbytek začne až tento týden. Ale už teď vím, že si patrně jeden zruším. Jednak jeden předmět má většinou 4 hodiny přednášek týdně, takže to hodně bere čas a také učitelé vyžadují spoustu knížek, které se nedají pořádně sehnat a člověk si je pak musí koupit... a to je pak kurva drahý! Jen za blbý troje skripta na jeden předmět jsem utratil přes 800kč a k tomu bych si měl koupit ještě minimálně 3 knížky. U vidím, jak na tom budou ty zbylé dva kurzy, ale patrně si zruším ten nejdražší.

Učitelé tu jsou fajn, hodně se snaží s námi komunikovat, pracovat, máme již domluvené nějaké exkurze. Snaží se nás dotlačit k práci na tématech, které nás baví a zajímájí a nejen slepě pracovat na nějakých nudných tématech. Což je příjemná změna oproti některým učitelům v ČR, kteří se víceméně zaměří jen na svůj papír, kde mají napsanou přednášku a na to, aby ho co nejrychleji přečetli a mohli od těch prašicých studentů utéct k sobě domu. :)))

Škola je složená z několika budov, které jsou však vpoměrně blízko u sebe, takže nepotkáváte jen lidi ze svých oborů. Nejvíce času trávím v budově Háskólatorg, kde je jídlo, kafe a jiné důležité věci. Hlavně tam cirkuluje nejvíce studentů a na 100% tam potkáte někoho známého. Jinak přednášky mám v budovách Lögberg, Árnagarður a Háskólabíó (to je univerzitní kino:)). Do školy to mám cca 10 minut daleko, přes krásnou zahradu, příjemná změna oproti 20ti minutové cestě metrem na větrnou Hůrku :)

Každý týden, je vidět, jak se den zkracuje. Ještě v Núpuru jsem za světla kolem půlnoci a teď už v devět hodin je po západu slunce a začíná se rychle stmívat. Než se otočim, tak tu bude konečně ta nekonečná tma. To pak bude sranda :)

Dneska toho moc nebylo, nějak nemám co psát. Musím toho hodně načíst do školy a hlavně se nic moc nedělo:) Takže se mějte krásně a příště snad podám více informací.

...Jo! Vlastně jsem byl na výletě na ledovci Langjökull (http://cs.wikipedia.org/wiki/Langjökull), ale tak o tom až příště :)

PS: Za b) je správně. Klíč tu nejen musíte strčit obráceně, ale ještě při odemykání musíte otočit na druhou stranu než u nás! :)

Tváře z Núpuru

2011-08-28T18:39:00.001Z

Pro ty, které zajímá, jaká sympatická stvoření se mnou strávila tří týdenní kurz, tak tady jedno video, kdy jsem snad všechny lidi vyfotil :)

SPOILER: V závěru se objevím sám s hláškou Númi. To byl pokus o fotku s místním duchem :) Je to duch chlapce, který byl před časem studentem v Nůpur, oběsil se a od té doby tam "straší". True Story:)

Duchové na Islandu se odlišují od našich tím, že většina z nich nestraší lidi. Mají spoustu typů duchů, ale bohužel jsem přednášku o nich trošku prospal, takže vám je nemůžu pořádně představit. Ale jeden příběh za všechny:

Tato písíčka mě hrozně děsí už pouým zvukem, a to nemyslím ani na text. Je to příběh o matce, která nechtěla své dítě, takže po porodu ho zabalila do košile a nechala venku umřít. Po nějaké době chtěla jít matka tancovat, ale neměla si vzít co na sebe a zjevilo se ji její dítě, které jí zpívalo, že si může půjčit její košilku...

Včera jsem dostal první nabídku k intimnímu sblížení.

2011-08-28T15:07:00.001Z

Bohužel se jednalo o nabídku od chlapa.

Abyste tomu rozuměli, pivo je tu sakra drahé. Jedna z možností je pít někde u někoho na bytě, což se zatím nepodařilo, nebo vymetat bary podle Happy Hours (Šťastných hodin), kdy dostanete pivo a jiné nápoje za lepší cenu. Bohužel zatím jediný bar, který jsme objevili, že má happy hour i po osmé hodině večer, je bar Trúno. Jeden z nejlepších gay barů široko daleko. Dámám toto místo nevadí, ja se ale snažím hlídat si záda a na záchody skoro nechodím, když mi spadne něco na zem, zásadně to tam nechávám ležet a neohýbám se. Každou středu by se tam měla konat oficiální erasmus párty pro studenty. Tak tomu aspoň říkají na škole. Gayové tomu možná říkají "přísun nového mladého masíčka." Tímto ukončuji dnešní perverzní okénko.

Jsem tu již týden a musím poznamenat, že v Núpuru bylo mnohem lépe. Jednak tam bylo víc teplo, tady strašně fouká od moře a taky tam bylo aspoň pár Islanďanů. Tady se jdete projít a neustále kolem sebe slyšíte němčinu nebo lámanou angličtinu nás studentů. Nikdo jiný tu pravděpodobně nežije. Obávám se, že i inslandští studenti budou na univerzitě značně marginalizováni.

Přestože se na první pohled Island zdá jako velmi pokroková země, ohledně erasmu vás zastaví hned několik věcí. První věc je, že pořebujete dostat své isladské ID, abyste se mohli registrovat v knihovnách, půjčovat si filmy apod. To by ještě nebyl takový problém, aspoň pro ty, kteří tu zůstávájí jeden semestr, my jsme své číslo dostali během 2 minut, kdežto studenti na rok museli vyplňovat nějaké papíry, kde se pomalu ptali na velikost tlapičky vaše domácího mazlíčka. Po získání ID nás čekala cesta na druhý konec města (zní to dramaticky, ale je to cesta asi tak jen na 50 minut:))), kde je univerzita. Tam jsme si museli požádat s naším ID o přístup do studentského systému. Překvapivě nás tam čekalo spoustu dalšího papírování. Kdybyste aspoň vyplňovali nové a nové věci, ale dostanete papírek, kde máte vplnit vaše údaje o bydlení a jaké kurzy budete studovat. Takže vytáhnete dohodu, kterou máte s danou unverzitou, že tam budete studovat ten a ten kurz. Jinými slovy, to na čem jste se s University of Iceland dohodli už někdy v březnu, teď doblba vyplňovat znova. Až to vyplníte, tak vám řeknou, že heslo a přístup dostanete až v úterý (asi nevěděli, že přijedem studovat, natož jaké kurzy, tak si to nemohli připravit dopředu). Mně to naštěstí zas tak nevadí, protože první kurz mám až v ponděli večer (doufám), ale jsou tu lidi, co studují již tento týden, a veškeré jejich úkoly, informace, skripta a přednášky se řeší přes studentský systém, do kterého nemají přístup, takže nemohou dělat nic.

A co třeba takový buddy system? kdy dostanete buddyho, aby vám pomohl s orientací a aklimatizací v novém prostředí. Myslíte si, že ho někdo z nás má?:)))) ....ne! Prostor školy se skládá z několika budov, každá budova má moderní design a několik pater, už se těším, až tam budu běhat jako blázen a hledat přednášky:))

Na obranu Islandu musím říci, že to je pravděpodobně všude stejně otravné papírování a zatím tu jsou strašně milí a ochotní lidi.

Jo a jinak... Byl jsem tu v Zoo. A musím uznat, že veškeré posměšky na isladskou zoo byly na správném místě :) Mají tu celkem 19 druhů zvířat, přičemž mezi nejexotičtější patří jasně krávy, králíci, koně, kohouti, slepice a jím podobná zvířata, jež jsou na pokraji vyhynutí. Tady máte jeden důkaz za všechny, abyste mi věřili. Měl jsem co dělat, abych tu fotku ukořistil, protože ty slepice jsou dost lákavá zířata pro zdejší domorodce :-)))

Přemejšlím, že se vykašlu na studium a řeknu jim, že jsem vnuk statkáře. Určitě bych to s tím dotáhl na ředitele zoo a mohl rozšířit zdejší faunu. Chtělo by to určitě kočky a psy. To by pak bylo každý den narváno.

PS: Pro ty, co si myslí, že se mi tu opravdu nelíbí a nesnášim Island a zdejší domordce: Zbožňuju to tu a tak sympatický a ochotný lidi jsem ještě nikde neviděl :))

Svět je malý a Island ještě menší.

2011-08-22T14:51:00.020Z

Tří týdenní kurz elfského jazyka skončil. Mordor prohrál, ale prsten zůstává nezničen (Udělal jsem výstupní test, ale mluvit stále neumím:)).

Poslední den dopoledne jsme psali písemný test a poté jsme po dvojicích chodili na ústní přezkoušení. Se všemi lidmi předemnou diskutovala velmi sympaticky a jednodušše - Jaké je dnes počasí? Co jsi dělal tři týdny? Odkud jsi? Jaké jazyky umíš? ...Nevím čím, jsem ji zrovna já vydráždil - a je mi také líto mého partnera, který tam trpěl se mnou - že zrovna u nás se rozhodla, že bude zkoumat dánskou (kolega je z Dánska) a českou kinematografii. Díky bohu jejímu egu postačilo, když jsme měli stejný názor jako ona, takže se stačilo usmívat a souhlasně přitakávat. Ve výsledku jsem ze sebe vyplodil asi 200x souhlasné: Ano dále asi jen tři věty: Neviděl jsem žádný film z Dánska (určitě jsem nějakej viděl, ale záporná odpověď mi přišla jednodušší, nemohla se pak dál vyptávat, který film je nejlepší a proč:)) Český film je třeba Kolja (Když se zeptala, na nějaký český film. Kolju jsem zvolil, protože jsem ten název nemusel překládat:)) Děkuji vám (když mi řekla, že je to všechno a můžu jít.) Dostal jsem 9 bodů z 10 (asi jsem měl občas říct i Ne!:-))

Poslední dva dny se v hotelu rozhodli, že nám předvedou další speciality islandské kuchyně, takže kromě ryb jsme nakonec měli možnost ochutnat i tradičnější jídla jako například: Vařenou občí hlavu Svið (http://en.wikipedia.org/wiki/Svið), na kterou mají v Reykjavíku i fast food:) Poslední den nám nabídli ochutnat shnilého žraloka (velikánská pochoutka) Hákarl (http://en.wikipedia.org/wiki/Hákarl).

Po výtečné rozlučkové večeři, která obsahovala klasicky rybu, krevety a spoustu dalšího jídla se konal záverečný rozlučkový ceremoniál a párty, což se protáhlo do brzského rána. Duhý den při odjezdu v 9:00h a během 8hodinové cesty do Reykjavíku bylo krásně vidět, kdo šel brzo spát a kdo ne:) Cestou jsme měli 3 přestávkové zastávky, na nutné doplnění tekutin a jednu bonusovou, kde jsme měli možnost vidět (pokud jsme se dostali k dalekohledu) tuleně. A řeknu vám, takhle nudný zvířata jsem ještě neviděl:) Dokonce ignorovali naše výkřiky prosící o pohyb, nebo nějakou aktivitu a válely se dál, na Discovery channel vypadaj jako mnohem živějšízvířata(tímto zdravím Marca a Karolínu :)).

Okolo páté jsme dorazili do Reykjavíku, vzali si svá zavazadla a rozprchli se do Islandské 300tisícové metropole. Bohužel ten den se zde konala Kulturní noc, což znamenalo minimálně dvojnásobný počet obyvatel, silnice byly ucpané, na chodnících bylo spousta lidí, a každém kroku nějaké hudební koncerty. Takže jsem se nestihl ani pořádně vybalit a už jsem vyrážel ven na nějaký koncert domorodé skupiny, který byl zakončen obřím ohňostrojem.

Teprve v neděli odpoledne, po vydatném spánku jsem měl možnost trochu si projít Reykjavík. Nejprve jsem vyrazil do zdejšího prasečího Bónusu a poté vyrazil večer na rychlou a krátkou procházku. Mezi zatím nejkrásnější místa patří dominantní katedrála/kostel/něco světského/betonového/islanďani tomu říkaj Hallgrímskirkja :-)

Ne každému se to líbí, někoho to dokonce i odpuzuje.) Mně a domorodcum se to líbí! :) Od kostelu jsme se pak vydali cestičkou k moři, kde je krásné místo s výhledem na moře, horu (pokud teda nejsou mraky, nebo mlha) s nádhernou skulpturou :)

Kousek odtud je pak nová budova Harpa, která spuží především pro hudební koncerty. V říjnu se tam bude například konat hudební festival Icelandic Airwaves. Ta bude je tak zvláštně designově řešená, že se nedá pořádně vyfotit, anižby ztratila na své kráse, takže tady máte jen nějaký takový její chaos.

Kouzlo a zároveň odpudivost Reykjavíku spočívá v jeho rozloze, jsem tu dva dny a na každé ulici potkám alespoň jednoho člověka kterého znám. Večer, když jsme s kamarádem chtěli zajít na pivo, jsme objevili jeden neuvěřitelně levný pajzl, který byl strašně narvaný a jediné místo bylo vedle dvou zvláštních mužů, co jedli sušenou rybu, takže děsně smrděli. Přisedli jsme si k nim, dali jsme se do řeči a povídali si až do zavíračky. Ten starší muž byl bývalý hudebník, který začínal ve skupině s Björk. No, kde se vám tohle může stát?:) Očekávám, že zítra půjdu na oběd se členy Sigur Rós. Nojo, svět je holt malej a Island ještě menší.

Inspired by Iceland II.

2011-08-16T15:05:00.001Z

Zdravím,

tak nakonec se mi podařilo nahrát na web nové video, tak se na něj můžete kouknout. Bohužel mi došly baterky a tak jsem musel točit na kamarádův foťák, který má sice dobrou kvalitu, ale moc nezoomí a je strašně citlivý na otřesy, takže to vypadá, jako bych byl opilej. Ale aspoň to má svůj osobitý styl. Enjoy.

PS: pokusím se nahrát lepší kvalitu toho dřívějšího videa, protože ta minulá byla dost otřesná:))
--------
Update: Tak tady je ta slíbená lepší kvalita, snad už na těch fotkách bude něco poznat :)

K obědu byla ryba

2011-08-15T19:27:00.009Z

Což je konečně aspoň trošku změna. Jsem zvědavý, jaká ryba bude příště. Obával jsem se, stereotypnosti jídel, ale je pravda, že díky rybě máme každý den něco jiného. Navíc, když k tomu pravidelně podáváte brambory a těstoviny, tak si není nač si stěžovat. Rozmanitá to kuchyň islandská.

Máme za sebou další týden, který se jako tradičně skládá z brzkého a odporného probuzení, nuceného nasnídání, aby ten den člověk nějak přetrpěl. Poté se razí na neustále horší a depresivnější hodiny islandštiny, kde se ztrácím víc a víc a čím komplikovanější gramatiku bereme, tím více snadných vět zapomínám, takže ve výsledku budu mít v hlavě stejně, možná méně, jako jsem měl před příjezdem. Opravdu intensive language course.

Po dopolední výuce následuje, jak asi tušíte, ryba. Pak nějaká ta malá pauzička a dále electives (jakés takés aktivity), které jsme si navolili na začátku kurzu. Dnes jsem například měl Acting class (hraní nějakého toho divadlo – zkoušel jsem se dostat do islandského národního, ale nevyšlo toL) a Speak-up (Docela sranda věc, kde se učíte mluvit na veřejnosti před ostatníma lidma). Po výuce je chvilka volna a poté film z bohaté islandské kinematografie (abyste dokázali vytvořit autentický islandský snímek, stačí vám k tomu tři základní motivy: sníh, sigur rós a nějakej ten kopeček). Po filmu pak většinou člověk čumí do jedné hodiny na notebook, aby v jednu nadával, že nemá čas na úkoly. Úkoly pak málokdy vypracovávám den předem, většinou je škrábu před hodinou u nudné snídaně (frajeři píšou úkoly na poslední chvíli).

Jediné štěstí, že lidi tu jsou hrozně fajn a počasí doteď bylo přímo fantastické. Dnes už je zataženo, v noci snad i pršelo, ale pořád to není nic strašného. Určitě lepší než v Čechách :-)

Například ve středu bylo tak krásně, že jsme dokonce museli vyzkoušet jaké to je jet vikingskou lodí. Ano opravdu. Takhle my si na Islandu žijeme. Potkáte roztomilého pána ve starých vikingských hadrech s boty adidas, dáte mu pár korunek a on vás pak sveze pravou vikingskou motorovou lodí. A jelikož jste si za to i zaplatili, tak daleko od břehu vypne motor a nechá vás pádlovat. Opravdu výborný zážitek. Jestliže se někdy dostanete do þingeyri, neváhejte a běžte do toho. Změní vám to život. Už nikdy svět neuvidíte tak jako dříve. Dostanete lepší práci, bude se vám v životě více dařit a tak... :-)

V tentýž den jsme měli tu čest navštívit nejvýznamnějšího herce v tomto kraji (možná to je také jediný herec, což by leccos vysvětlovalo:-)). Představení spočívalo ve vyprávění Gisli Saga - nějakej jejich důležitej příběh z dřívějších dob. Stejnojmenný film jsme viděli den předtím. Přestože jsme měli tuto ságu zpracovanou ve dvou různých podáních, tak bohužel kvůli hloubce děje a své povrchnosti vám ji nemohu převyprávět :-(

Tentýž den, aby té jejich kultury nebylo málo, přišel mezi nás věhlasný Eiríkur Örn Norðdahl. Řekněme, že je to islandská básnická odnož Xindla X. Pokusím se najít, nějakou jeho básničku a přidat ji sem, abyste nebyli ochuzeni o umělecký zážitek. Navíc vám také změní a výrazně zlepší váš život Mně jakožto řádnému ignorantovi kultury a milovníkovi jídla se to nelíbilo a šel jsem si raději udělat sandwich.

Aby té kultury nebylo málo, tak se v pátek konal mezinárodní (asi) herecký festival Act Alone, kde bylo celé jedno číslo v angličtině. Bohužel to neznamenalo, že daná herkyně z Finska bude mluvit anglicky, ale že má připravené titulky, které běží za ní. Bohužel přímo v cestě mezi mnou a titulkama byl sloup. A jelikož finsky nemluvím ani já, ani lidé sedící kolem mě, rozhodli jsme se představení o přestávce raději opustit a jít na jídlo (stejně to bylo něco o životě sobů a nakonec snad všichni umřeli, takže bych ještě brečel:)) . Jak vidíte, kultury není nikdy málo a tak si ji snažíme užívat plnými doušky. Před námi je teď poslední týden, a pokud bych si měl něco přát, tak bych chtěl více kultury a více ryb.

PS: Kvalita mých příspěvku značně upadá, zachovejte prosím přízeň, v Reykjavíku bude snad více času a lepší internet.

PPS: Udělal jsem další video, ale nahrané bude asi až zítra. Jedeme do města a bývá tam rychlejší internet:)

Inspired by Iceland.

2011-08-10T19:03:00.000Z

Mé první, tak prosím omluvte nepřesnosti, nezlobte se za nedokonalost a promiň te mi nízkou kvalitu, jsem rád, že se to vůbec povedlo nahrát :)

Niceland

2011-08-08T19:33:00.003Z

Zatím se mi paradoxně nedaří žít v tý tmě, o které mi všichni vyprávěli, 23hodin světlo a 1 hodina šera. To opravdu nebude půl roku ve tmě. Já vím, že mi neuvěříte, ale následující fotky, byly pořízeny mezi 23h - 01h. Enjoy.

Navíc to melancholicky temné, mračivé a deštivé počasí vystřídalo sluníčko... Už se tu drží několikátýden a vypadá to, že jen tak nehodlá odejít. Takže místo sezení na verandě v bundách a nadávání na počasí, tu každý běhá v kraťasech a chodíme se koupat do moře (možná to je oceán, fakt nevim, zeměpis je pro sraby.)

První týden je úspěšně za námi a Island teda pořádně překvapil. Čekal jsem, že z léta odjedu do zimy, ale bylo te víceméně naopak. Počasí tak spíše než ke studiu vybízí k útěkům na kopečky okolo. Člověk tedy tráví celý den na výletě, pak se vrátí domu na hotel, udělá si jídlo a po desáté hodině usedá k domácím úkolům, aby se okolo jedné/druhé dokodrcal do postele a ráno vstával. Kdo mě zná, tak chápe, že takovýto režim nemůžu vydržet. Jako první to odnesla dneska snídaně, na kterou jsem se vykašlal. Hádám, že pak to začnou odnášet domácí úkoly. Pak se úplně vykašlu na kurz a nakonec mě vyhodí ze školy a já tu zústanu někde spokojeně ležet a tlít na nějakém tom kopečku travnatém :-)

Naše paní učitelka (vítejte na základce) je poněkud zvláštní (lepší slovo jsem nenašel). Přijde mi, že letíme ze všech skupin nejrychleji, 80% času na hodinách bezradně koukám na bezradně koukající spolužáky, co to vlastně bereme. Když se jí někdo na něco zeptá, tak buď mu nerozumím a odkejvá mu to "Yes, Yes" a nebo řekne, že to je výjimka, a že je to hodně těžké i pro zdejší domorodce, natož pro nás. Každý den nám zadává úkoly (viva la ZŠ) a musíme si psát denně deníček. To jsou teprve perly co si tam vymýšlím. Vrchol mého umění je zatím 6 vět, kde ale byla větao tom, jak se jmenuju a odkud jsem, takže se to možná nepočítá. Většinou se tam snažím psát věty na styl. Já jsem byl dnes nakupovat. Já jsem si koupil chleba a šunku (jiná jidla neznám, takže to z jejího pohledu musí vypadat, že nejím nic jiného. Chudák já.) Já jsem dělal domácí úkoly. Já jsem mluvil islandsky a anglicky. Já jsem měl dobrý den. Když mi ale vrátí opravený deníček, hádám, že tam muselo být napsané něco na styl: Já den dobrý. Já úkol dělal. Já islanďan a anglický. Já dobře. A přítom i strejda translate.google.com si myslí, že má gramatika je výborná, někde bude chyba! A já moc dobře vím kde. Ta učitelka si něco kompenzuje a své nedostatky, zklamání a nesplněné sny si vybíjí na nás! :-)

Pokoj 214

2011-08-05T21:34:00.000Z

7:30 Paulův budíček.
7:50 Paulův budíček
8:00 Můj budíček
8:10 Paulův budíček
8:15 Vstávám a bloudím na snídani (K snídani je všechno možné, ale třeba i ryba).
9:00 Začíná dopolední vyučování (tzn. tři hodiny nějakého žvatlání a koukání na texty z pána prstenů)
12:00 Oběd (Zatím jsme měli většinou rybu, ale jednou i překvapili a udělali rybu. Prý už ryby bylo dost a v dalších dnech udělaj pro změnu rybu, abychom nejedli pořád samé ryby. Například hned v pondělí by měla být obalovaná ryba. Takže to tu není zas tak zlé.)
14:00 Začínají odpolední electives (zcela dobrovolné, nemusíte tam chodit, ale účast je ale povinná a musíte si jich zapsat minimálně 15)
16:30 Konec povinně dobrovolných electives.

Od této doby, máme konečně volno, které je většinou vyplněno opakováním té hmatlapatilky a psaní elfského jazyka, které zabere někdy až více než pět minut. Zbytek dne pak člověk tráví většinou na horách, v moři, nebo nadává na zasraný propršený počasí. Tato aktivita se mnohdy táhne až do západu slunce, což bývá okolo 01:00, kdy je čas jít spát, než se člověk dostane do postele, tak už je 01:45 a vylejzá sluníčko.

Je to tu težké, každý den stejné. Vyjímkou je, když jedeme do nejbližší civilizace, kde mají asi tak 8 baráku, z toho jsou 3 banky a jeden obchod (Bónus).

Spánek je pro sraby.

2011-08-01T23:27:00.000Z

Problém.

Letadlo se mnou nespadlo a s tím jsem nepočítal.

Což znamená, že teď musím absolvovat ten jazykovej kurz a vůbec celýho toho pana Erasma. Náznaky že vše proběhne v pořádku začaly již na letišti, kdy paní na kontrole vyhazovala lidi za nadměrná zavazadla. Téměř každý druhý se snažil přemístit váhu do druhého zavazadla, nebo si musel připlatit. Mně se za pomoci šarmatního úsměvu, chování gentlemana a lechtivých lichotek podařilo propašovat svoje nadměrné zavazadlo bez poplatků.

Za tento drobný flirt, mě ale následně potrestal pán, patrně její chorobně žárlivý milenec. U procházejícího obrazu se postaral o to, aby začal celý zvonit (ten obraz, ne pán) a mohl si mě vzít stranou na osobní prohlídku (ten pán, ne obraz). Zde začal náš rychlý intimní vztah, kde mě div nesvlékl do naha, aby na závěr se šalamounsky usmál a prohodil, že vše je v pořádku a mohu jít.

Po klidném zfetovaném letu, při kterém jsem do slova lítal ve výškách (díky Šárko), jsem v 17.00 přistál v Reykjavíku.

Ještě před příjezdem zavazadla jsem se seznámil s jedním člověkem s kurzu, který mě přivítal se slovy, že mu ztratili při přestupu zavazadla (vidíš matko, proto jsem chtěl bez přestupu). Nebyl sám komu je ztratili a mezitím co vyplňoval papír o ztrátě, já se modlil, aby se na pásu objevilo mé zavazadlo. Objevilo.

Tato drastická nehoda (ztráta zavazadel) zasáhla všechny přítomné (nás dva), takže na programu byla návštěva duty-free shopu, kde jsme hledali uklidnění a posílení mysli a dobré nálady. Volba padla na Hajneken.

Následně ke zlepšení dopomohla i kavárna na letišti, kde se mohla zadarmo doplňovat kafe. Nutno ale uznat, že co je moc, to je moc. Takže po třech pivech a asi pěti kafích, jsme již dost netrpělivě očekávali další účastníky. Ti se zažali (první se vlastně začala) trousit něco o půl dvanácté. Po shledání všech lidí byl program jednoduchý, vydržet do 6:00, přejet z Keflavíku do Reykjavíku a tam počkat do 8:30 na autobus do Núpuru. Průběh noci není zas tak podstatný, proto rovnou přeskočím do autobusu, který nás odvážel od zamračeného Reykjavíku na sever.

Cesta začínající přesně v devět skončila až někdy před 18 hodinou příjezdem na konec světa. Samozřejmě člověk je rád, že uvidí kus Islandu, jenže by ho rád viděl po neprobdělé noci, navíc, když se v autobuse nedá moc spát, díky kvalitním meziměstským silnicím, které jsou málokdy z asfaltu. Ale nebudu popírat, že tyto silnice v kombinaci se surovou (syrovou?) krajinou (pustinou) mají své kouzlo. Rázem to vypadá, že ostrov si žije vlastním životem a lidé tu nemají co dělat (a taky jim to již párkrát dal řádně najevo). Dvě zastávky, na vyprázdnění močových puchýřů proběhli bez výrazného vzrušení, za to poslední stála za to.

Vodopád, vole.

Krom něj bylo k vidění milion fjordů. Na můj vkus až moc, jelikož byl jeden větší než druhý a všechny jsme museli objíždět.

Po téměř nekonečném příjezdu na konec světa, jsme konečně dostali klíče od pokojů a nafasovali spolubydlící.

Jsem utahanej. Pokouším se na Paula (Pravej Londýňan, vole! - teda teď prej studuje v tom velkým skotským městě Gláááásgou) vyplodit nějaké anglické věty, které by byly alespoň na první pohled gramaticky správně. Bohužel se nedaří.

Jsem utahtanej. Paul se snaží napomoci komunikací v islandštině, kterou podle všeho ovládá lépe než angličtinu a moje odpovědi "Já, já" (Ano, ano) asi nejsou dostatečně uspokojující.

Jsem utahanej. Paul si jde čistit zuby.

Jsem utahanej.

Já, já.

...

Sbaleno

2011-07-30T23:04:00.000Z

Vše sbaleno: Check.

Vše připraveno: Check.

Mějte se tu všichni krásně, užijte si zbytek léta (snad tu bude v srpnu tepleji, než u mě na Islandu), do nového školního roku vstupte pravou nohou a před Vánoci se těším na shledanou :-)

Vše rozloučeno: Check.

Fljótavík

2011-04-27T23:30:00.000Z

Sjáum yfir rá
Sjóinn skerum frá
Við siglum mastri trú
Seglum þöndum
Við stýrum að í brú

Við siglum í land
Í stórgrýti og sand
Við vöðum í land
Ófremdarástand
Já, anskotann

Feginn fann ég þar
Þökkum ákaflega
Í skjóli neyðarhúss
Og við sváfum
Stórviðri ofsaði út
-----------------------

We look over the rudder
Cut off the sea
We sail by the mast
Stretch the sails
We steer towards the bridge

We sail ashore
Up on the large rocks and the sand
We wade ashore
What a mess
Fuckin’ yeah!

There I found myself
Endlessly thanking
Sheltered in a makeshift house
And we slept
As the storm died down

Who watches watchmen?

2011-04-16T21:41:00.000Z

Jednou jsem slyšel vtip.

Přijde člověk k doktorovi. Řekne mu, že je sklíčený. Že mu život připadá tvrdý a krutý. Svěří se, že si připadá úplně osamělý v hrozivém světě, kde nikdo neví, co ho čeká. Lékař mu poradí: "Léčba je jednoduchá. Dnes ve městě vystupuje velký klaun Pagliacci. Jděte se podívat na jeho představení. To by vás mohlo postavit na nohy." Muž se rozpláče. "Ale pane doktore..." řekne..."...Pagliacci jsem já"

Dobrý vtip.

Všichni se smějte.

Ať zazní virbl.

Opona.

(Alan Moore; Watchmen)